Element Podcast Hradec Kralove

Family Fest 24 | Nejsme stejní 2. - Přestože víme, že nejsme stejní, podvědomě očekáváme, že druzí vidí svět stejně jako my. A i když se snažíme druhé chápat, stejně nás občas napadne, že nám to snad dělají schválně! V manželství do sebe naráží dvě individuality, v rodině jich je ale ještě mnohem více. Vyřeší spravedlnost naše rodičovské problémy? Patří do výchovy dětí svoboda nebo poslušnost? Jaké „výchovné metody“ používá Bůh a může nám být ve výchově inspirací nebo je spíš odstrašujícím případem? To vše a mnohem více si můžete poslechnout v přednášce Rodina=Rozdílnost na entou.

Family Fest 24 | Nejsme stejní 1. - Nejsme stejní. Tento fakt nás ze začátku nesmírně přitahuje, postupně se ale naše rozdílnost stává příčinou neporozumění. Předávejme lásku způsobem, kterému náš protějšek rozumí a umějme se postavit co nejlépe k tomu, když se něco nepovede a přichází na řadu omluva.

Nalaď se | Naslouchání Bohu 3. - Bůh stvořil vesmír, miliardy lidí, nespočet druhů zvířat a rostlin. Nebylo by ve vší té rozmanitosti trochu zklamání, kdyby s námi se všemi Bůh komunikoval stejně? Každý jsme unikát, a tak i naše komunikace s Bohem bude jedinečná. Každý máme vlastní frekvenci, na které se budeme cítit blízko Bohu a kde budeme lépe slyšet jeho hlas. V posledním díle série nalaď se se podíváme na to, jak tu svou frekvenci najít a správně naladit.

Nalaď se | Naslouchání Bohu 2. - Někdy Bůh mluví tak hlasitě, že je těžké ho přeslechnout, ale jindy zase mluví tak, že se nám chce trochu tomu přidat volume. Boha naštěstí nikdo ovládat nemůže, ale to co můžeme ovládat je hlasitost světa kolem nás, aby Boží hlas v našem životě byl lépe slyšet. Ve druhém dílu série nalaď se se podíváme na to, proč je důležité zpomalit a odpočívat a jak to v našem uspěchaném světě udělat.

Nalaď se | Naslouchání Bohu 1. - Bůh mluví nejenom s velikány víry jako byli Petr nebo Pavel ale i s námi tady a teď. Chce s námi mluvit, protože mu na nás záleží. Jak ale zní jeho hlas? Co myslíme jako křesťané tím, když řekneme, že jsme slyšeli Boha? A je to vůbec audio kanál, na kterém s námi Bůh mluví? V prvním díle naší série o naslouchání Bohu se podíváme nejen na tyto otázky, ale i na mnoho dalších.

Ikona | Dřevo mezi světy 6. - Velikonoce jsou oslava vzkříšení Ježíše. Je to ale daleko více než jen jeho obživnutí. Je to porážka smrti. Kříž totiž zničil a otrávil samotnou smrt. Když smrt pozřela sám Život, sama smrtelně onemocněla a ztratila svou sílu. Když se odvážila spolknout lidství Krista, byla následně zevnitř zničena božstvím Krista. Smrt nikdy nemůže udržet život. Život je vždy silnější než smrt. Kříž byl popravčím nástrojem pro dokonalou mučivou smrt v temnotě a osamění, ale stal se dveřmi do života, kde všechno vzkvétá. Proto očekáváme zázrak. Kříž je krásný, protože díky němu můžeme – ba musíme – očekávat zázrak.

Ikona | Dřevo mezi světy 5. - Evangelista Marek popisuje Ježíšův křest Janem Křtitelem se zajímavým detailem: Ježíš při něm vidí protržená nebesa. Marek slovo “roztržená” používá jen dvakrát a reaguje tak na modlitbu starozákonního proroka Izajáše, který vydechl prosbu Bohu: “Kéž bys tak roztrhl nebe a sestoupil.” Ano, Bůh protrhl nebesa a sestoupil v Ježíši. Podruhé toto slovo Marek používá u Ježíšovy smrti, kdy se roztrhla opona, fyzická zástěna oddělující zemi od nebe, Boží sféry. Ježíšův kříž totiž udělal mnohem více než odpuštění hříchů, je symbolem vysvobození z otroctví, a roztrhává oponu oddělující nás od Boha.

Ikona | Dřevo mezi světy 4. - Kříž je místem, kde Bůh v Kristu absorbuje lidský hřích a recykluje jej do odpuštění. Proto tedy jako Kristovi velvyslanci prosíme na místě Kristově: Smiřte se s Bohem. Smíření je veliké téma. Všichni křesťané věří, že v Kristu Bůh smířil svět se sebou, ale liší se v tom, jak smíření pochopit. Zachraňuje nás snad Ježíš před kněvem svého Otce? Můžeme udělat krok ke smíření my sami? Zabil Ježíše Bůh - kvůli mě? Nebo je Otec vždy Spasitel, který svého Syna vysílá na záchranou misi, vysvobozuje a pozývá ke stolu smíření? Na kříži nás Ježíš nezachraňuje před Bohem, na kříži nám Ježíš zjevuje Boha jako Spasitele!

Ikona | Dřevo mezi světy 3. - Díky kříži Ježíše vidíme věci jinak. V Kristu nám Bůh ukazuje svou pravou identitu: Bůh je jako Ježíš a vždy byl jako Ježíš. Skrze kříž také vidíme jinak svého skutečného nepřítele: Nejsou to jiní lidé, ale mocnosti temnoty. Modlitbou za své vrahy Ježíš ukazuje, že lidé nejsou jeho skuteční nepřátelé. Vždyť za lidi přišel umřít. Byl ukřižován i za své vrahy, nejen za své učedníky. Díky kříži si tak uvědomujeme jinak realitu duchovního světa. Kříž narušil a jednou provždy přepsal duchovní svět.

Ikona | Dřevo mezi světy 2. - Řada čtenářů Bible k ní přistupuje, jako by to byla kuchařka. Jenže není kuchařka, není to návod na život, není to příručka Stvořitele. Spíše to je kvalitní detektivka nebo filmy s překvapujícím koncem, které v poslední minutě dají všemu úplně jiný smysl, než se celou dobu zdálo. Tento zvrat nás nutí přehodnotit vše, co víme, protože v jeho světle vidíme vše jinak, a vše dává najednou smysl – ale až zpětně. To je přesně Ježíšův kříž, který dává smysl zpětně celé Bibli, všem obrazům Boha, různým proroctvím a očekáváním. Kříž se tak stává dalekohledem a mikroskopem zároveň. Kříž osvětluje realitu, protože díky němu vše dává smysl.

Ikona | Dřevo mezi světy 1. - V naší kultuře vidíme kříže všude. Kříž je nejznámější ikonický symbol, který by ovšem nikdo nepoužíval, pokud by s ním měl osobní zkušenost. Nejkrutější poprava pro nejhorší zločince. Umírání na pomalé udušení v neuvěřitelných a krutých bolestech. Přesto apoštol Pavel píše, že se rozhodl neznat nic než Ježíše Krista, a to toho ukřižovaného. Neměl by tam mít spíš Krista vzkříšeného? Ukřižovaný Kristus je znepokojující. Vzkříšený je vítězný, ale ukřižovaný vypadá slabě. Možná k tomu má ovšem důvod. Kristův kříž je výhra, která vypadá jako prohra. Kříž je centrem evangelia, a Ukřižovaný Beránek má veškerou moc a moudrost.

Úzkosti a jejich lidé 3. - Smích léčí a vděčnost je důležitá. Všichni to víme, a přesto to v boji proti úzkosti tak málo využíváme. Dobrým příkladem nám může být apoštol Pavel, který nás k radosti opakovaně vyzývá. Kdybychom sami sebe nebrali tak vážně a zaměřili se radši na lidi kolem, třeba by byl život hezčí a radostnější.

Úzkosti a jejich lidé 2. - Přirozenou touhou člověka je vypadat dobře, být oblíbený, zapadnout. Někdy se ale otázkou, co si o nás myslí druzí, zaobíráme až moc a jsme tak na nejrychlejší cestě, abychom zapomněli na to, co si o nás myslí Bůh. Může se pak snadno stát, že neuděláme věci, které bychom udělat mohli nebo měli.

Úzkosti a jejich lidé 1. - Všichni máme v životě oblasti, které nám dělají starosti. V Bibli se ale píše, že se nemáme bát a strachovat, ale za všechno se modlit. Co kdybychom modlitbu nechápali jako poslední obrannou linii, ale naopak první útočnou? Co kdybychom negativní myšlenky nahradili Boží pravdou? Třeba by pak Boží pokoj střežil naši mysl.

Host v Elementu 1. - Když Ježíš posílá své učedníky do celého světa, slibuje jim moc Ducha svatého. Jeho moc je jako dynamit, otevírá cestu tam, kde není. Žijeme v časech žně, i když se tak možná necítíme. Co když nás ale Bůh vyšle na svou žeň se svou explozivní mocí?

Oxygen 24 | Papírové stěny a žáby na prameni 2. - Žába na prameni je česká ustálená fráze vyjadřující konkrétní příčinu působící, že se něco dlouhodobě nedaří, nebo na první pohled skrytého, trvale působícího škůdce. Někteří z nás mají dlouhodobě takovou žábu – konkrétní příčinu ve svém životě. Tahle pomyslná žába dusí potenciál – pramen jejich modlitebního života. Může to být zaneprázdněnost, úzkost, přílišné spoléhání se na sebe, netrpělivost, výmluvy, racionalita, lhostejnost.

Oxygen 24 | Papírové stěny a žáby na prameni 1. - Některé naše životní situace jsou jako zeď. Zdají se být pevné, mohutné a nepřekonatelné. Jak vidíme v příbězích Hagar, Elíši a Izraele, možnosti každého člověka někde končí. Hranice našich možností se stávají opravdovou školou modlitby - tam, kde končíme my, často začíná Boží jednání. Bůh začíná tím, že nám otevírá oči, abychom viděli jeho realitu. Některé naše životní situace jsou jako zeď. Ano, můžeme uhnout, odbočit, ale co když cena za tento krok je příliš vysoká? Naplnit Boží vůli někdy znamená neuhnout, projít – s Boží pomocí.

Ctnosti a neřesti komunity 2. - Seznamy ctností (co chválíme, rozvíjíme a podporujeme) a neřestí (co naopak potíráme, protože to vztahy v komunitě ničí) je dobré pojmenovat, jen tak se díky tomu můžeme orientovat v tom, co je důležité. Poté, co jsme se podívali na komunitní neřesti, jsou na řadě ctnosti, které Pavel nazývá v listu Galatským jako ovoce Ducha. Zatímco skutky těla nás pohlcují a vedou nás ke vzájemnému požírání, ovocem Ducha se nasytíme, plně a čerstvě. Kdybychom měli před sebou plnou mísu ovoce, nepotřebovali bychom žádný zákon, pravidla ani přikázání. Duch by řídil náš život, my bychom byli šťastní pasažéři. Jako komunita Elementu přidáváme mezi naše ctnosti také svobodu, pokoru, otevřenost, štědrost a konzisentnost.

Ctnosti a neřesti komunity 1. - Každá komunita, každá skupina lidí, má své vyřčené i nevyřčené seznamy toho, co je povoleno a co je zakázáno. Někdy jsou to banality, mnohem důležitější jsou ale vnitřní znaky, charakterové záležitosti nebo postoje. Seznamy v Bibli důležité, jako například seznamy přikázání, duchovních darů, přijatelného chování, charakterových vlastnosti křesťanských vedoucích. Asi nejzajímavější pasáž se seznamy najdeme v dopisu apoštola Pavla do Galácie, kde se zabývá skutky těla a ovocem Ducha. Neřesti a ctnosti. Každá místní církev má své hodnoty, které prosazuje jako ctnosti, a hodnoty, které jako neřesti potírá. Neřesti jsou skutky těla, které házíme do pomyslného odpakového koše. Mezi tyto hodnoty patří v Elementu především předuchovnělost, manipulace, pomluvy a rasismus.

Píseň Vánoc | Advent 2023 4. - Vánoční příběh se neudál v prostředí idylické euforie a zasněžené čisté krásy. Ne. Ten příběh začal uprostřed násilné okupace, kdy si silnější národ vyžadoval poslušnost křížem a mečem. Po Ježíšově narození se pak krutý místní vládce rozhodne vypořádat si konkurenta tak, že zabije desítky nevinných dětí. Vánoční příběh je příběh radostí a naděje, ale ne v euforii, nýbrž v hrůze krve a násilí. Uprostřed násilí přichází Bůh jako dítě. Proto máme rádi symboly: Betlém s jesličkami. Světla, která prozařují temnotu. Dárky, které odrážejí ten největší dar pro lidstvo. Přání pokoje, navzdory utrpení, válek a smrti tohoto světa. A písně… Koledy jsou všudypřítomné, a možná proto už jejich obsah a text neslyšíme. Jsou nám familiární, a přitom zvláštně neznámé.