Business Leaders

Znáte takové ty obrázky ze sociálních sítí, kde je vyobrazena nějaká typická situace z našeho dětství? Často je pak u nich napsaná věta: Jestli si tohle pamatuješ, tak jsi měl krásné dětství. Když si potom člověk přečte komentáře u takového příspěvku, nejčastěji se tam dozví, jak si dnešní děti už neumí hrát a jak tak minulá doba byla lepší než současnost. Naprosto upřímně tyhle příspěvky nemám vůbec rád. Nevím vlastně, ani proč to děláme, ale jako lidi máme takovou zajímavou potřebu dávat svému okolí najevo, že dřív jsme se měli lépe. A určitě to není jen výdobytkem dnešní doby. I já si pamatuji, když jsem byl ještě malý kluk, jak naši rodiče vzpomínali na své dětství a mluvili přesně v tom stylu, jak je dnes prezentováno na sociálních sítích.

V minulém podcastu jsem si povídal s mužem, který se snaží dostat pocit štěstí do každodenních chvil. Petr Kovařík vybudoval úspěšnou firmu se svou partnerkou Silvií. Jejich Pražská čokoláda se stala oblíbeným vývozním artiklem mezi turisty a během několika let dokázali v čokoládě protočit 7 milionů korun měsíčně. Našel ale snad Petr štěstí v penězích? Přineslo mu pocit štěstí kupování si drahého oblečení, hezkých aut či jiné konzumní návyky, nebo jej objevil někde úplně jinde? Nejen podnikatelským příběhům, které mají s tím Petrovým mnoho společného, se věnujeme do hloubky také v magazínu Improovio a společně se snažíme najít ponaučení pro svůj lepší život. Petr, stejně jako mnoho jiných úspěšných lidí, časem také zjistil, že peníze nejsou synonymem ani pro štěstí, ani pro úspěch. Současně bychom ale mohli dodat, že peníze mohou člověku pomoct ke štěstí více než chudoba, ačkoliv i chudí lidé dokážou být šťastnými.

„Milujeme, co děláme, a děláme, co milujeme,“ říká o své firmě Petr Kovařík. Pokud by mluvil jen sám o sobě, mohl by ještě dodat větu: „Dělám se svou láskou.“ A to doslova a ve všech směrech. Spolumajitel čokoládovny Steiner & Kovarik potkal svou partnerskou lásku na turnaji v plážovém volejbalu v roce 2010. Silvie Steinerová se stala Petrovou životní partnerskou nejen v osobním životě, ale také v byznyse. Sama již v té době podnikala. Prodávala kvalitní čokoládu s motivy Prahy. Byl to především vývozní artikl, cílený na turisty. Petr v podnikání své životní partnerky viděl nejen potenciál, ale objevil i svou životní vášeň. Opravdovou čokoládu. Takovou, která člověku uspokojí nejen chuťově pohárky, ale která jej pohladí i po duši. Petr tak v roce 2010, v jeden moment a na jednom místě, objevil lásku svého života, a to ve všech jeho oblastech. 

Když jsem v minulé epizodě rozebíral můj pohled na příběh Františka Kalivody, který byl hostem nedávného podcastu, nemohl jsem se několikrát ubránit myšlence Napoleona Hilla. Jedná se o rovnici úspěchu, kterou kdysi Hill definoval a kterou pravidelní posluchači tohoto podcastu a čtenáři seberozvojového magazínu Improovio již dobře znají. Rovnici úspěchu jsem zde již rozebíral asi před půl rokem, protože ale souvisí s Františkovým příběhem a protože se také říká, že opakování je matkou moudrosti, tak bych si dovolil ji ještě jednou zmínit a možná i opět něco málo doplnit. Hillova rovnice zní...

Pokud jste rodičem a máte malé děti, tak pro ně jistě chcete vždy pouze to nejlepší. Jak ale poznat, co to je? Jak vědět, že směr, kterým vedeme naše dítě, je správným směrem? Z jakých zkušeností vycházíme? Kdo znáte můj osobní příběh, ať už jako dlouhodobý posluchač podcastu Myšlením na vrchol, nebo jako čtenář seberozvojového magazínu Improovio, tak jistě víte, že i já mám doma dva syny. A věřte, že i pro mě je prakticky každodenní výzvou směrovat naše děti ne směrem, který já pokládám za správný, ale směrem, který si chtějí zvolit oni sami. Starší syn zrovna řeší výběr střední školy. Myslím si, že tohle je v dnešní době období našeho vývoje, kdy poprvé stojíme před takovým velkým životním rozhodnutím. Alespoň tak jsem to vnímal já, když si dnes vzpomenu na své dětství. 

Celým životem jej provází jedna vášeň. František Kalivoda byl jako syn profesionálního hokejisty už od dětství veden k tomuto sportu a do něj se také zamiloval. „V 15 letech jsem pochopil, že ze široké a tehdy silné základny hokejistů, se jich dobře a dlouhodobě uživí jenom pár. Věděl jsem, že jako hokejista žádnou velkou karieru neudělám. Nechyběla mi píle ani vášeň ke sportu, ale scházely kvality,“ říká finanční ředitel právě vznikající nové Partners banky. Rozhovor s Františkem Kalivodou mi několikrát připomněl myšlenky Napoleona Hilla, autora slavné knihy Myšlením k bohatství. Hill kdysi definoval 13 principů úspěchu a bohatství a František svým příběhem potvrzuje nejeden z nich. Dopodrobna jsme se všem principům Napoleona Hilla věnovali v tomto vydání Improovio. 

Pojem FLOW, chcete-li česky plynutí, nebo možná ještě lepší vyjádření zóna optimálního fungování, zkráceně jen zóna, jistě neslyšíte poprvé. Většina lidí v moderní společnosti, kteří se zajímají o osobní rozvoj, se jistě již s tímto výrazem setkala a chápe, jak je tento stav důležitý pro dosahování optimálních výkonů a sebezlepšování. V moderní psychologii jako první definoval tento stav americký psycholog s maďarskými kořeny. Jmenoval se Mihaly Csikszentmihalyi a stav flow definoval na základě výzkumu kreativity...

Dnes již známe příběhy mnoha lidí, kteří dokázali změnit svůj život. Rádi o těchto lidech čteme a možná někde v koutku duše doufáme, že by se nám také mohlo něco podobného podařit. Proč ale nepřijít od doufání k činům a nepsat svůj příběh plný životních změn a velkolepých dobrodružství? Proč se tak bojíme životní změny? Příběhům těch, kteří už změnili svůj život, se věnujeme také v seberozvojovém magazínu Improovio. Za každým příběhem je však doplněn pracovní list, abychom čtenáře malinko pošťouchli. Abychom je vedli k zamyšlení a možná tak i pomohli najít sílu pro životní změnu. Jaký nástroj si však myslíte, že nám pomáhá takovou životní změnu realizovat?

Myslím si, že každý, kdo v životě prošel nějakou životní změnou, je zpětně schopen identifikovat fázi, kterou si musel projít. Za mě je to taková prvotní fáze skutečného sebepoznání. Ti z vás, co už nějaký ten čas pravidelně pracují na svém lepším životě, vědí, že sebepoznání není samo o sobě ohraničeno jen nějakým časovým obdobím. Sebepoznání bylo hlavním tématem druhého vydání magazínu Improovio. Za mě je to nekončící celoživotní proces. Všichni se totiž během našeho života vyvíjíme, získáváme nové informace a dovednosti, čímž se mění také naše osobnost. 

Neměj strach ze svých snů, věř ve svou budoucnost a přijmi svoji současnost. Jen tak zvládneš zlepšit svůj život. Touto větou jsem končil předchozí epizodu Myšlením na vrchol s tím, že jsem požádal své posluchače, aby se nad ní zamysleli, než si pustí další podcast. Proto pokud nevíte, co chci touto větou říct, a možná jste předchozí epizody neslyšeli nebo nečetli minulé články, zkuste se, prosím, k předešlému dílu ještě vrátit. Dnes bych na něj rád navázal, a to zejména v části, proč je důležité přijmout svou současnost, abychom dokázali změnit vlastní život...

Už jako malý kluk jsem patřil mezi velké snílky a nebál jsem se být ve svých představách velmi naivní. V mém dětství dávali v televizi Arabelu. Byla to jedna z pohádek mého dětství a já jsem si už tehdy řekl: Kéž bych měl ten kouzelný prsten. To by se potom děly věci. Samozřejmě že jak člověk vyrůstá a více se seznamuje s realitou skutečného života, opouštějí ho i naivní představy. I přesto jsem se ale nebál nikdy snít. Jen jsem už v dospělosti nebyl schopen ve sny uvěřit. A jak už řekl Napoleon Hill, autor světového bestselleru Myšlením k bohatství, podle kterého vzniklo i třetí vydání magazínu Improovio: „Vše, co si dokáže lidská mysl představit a čemu je schopná uvěřit, toho je schopna dosáhnout.“ A přesně to byl můj největší problém. Dokázal jsem si představit lepší život, ale byl pro mě problém v něj věřit. Jenže jak věřit v lepší život, když člověk vidí dnešní realitu? 

„Jestli chceš změnit svoje výsledky, změň nejdřív sám sebe,“ řekl mi kdysi jeden moudrý muž, a já se ho zeptal: „No jo, ale jak?“ Na to se ten muž usmál a pokračoval: „Musíš pochopit, že život je cesta a tvoje výsledky odpovídají cestě, po které jdeš. Proto jestli chceš lepší život, potřebuješ vykročit na lepší cestu. Musíš se jen rozhodnout, vykročit a hlavně nikdy nesejít z nové cesty. Hlavně na to poslední nezapomínej, to je na nové cestě nejtěžší.“

„Můj otec byl rozený podnikatel. Lákalo ho všechno, co vyžadovalo odvahu, ale scházela mu vytrvalost. První překážka, na kterou narazil, mu vzala chuť ke starému a dala naději na nějaký nový podnik.“ Takto vzpomíná ve svých pamětech Tomáš Baťa na svého otce a touto myšlenkou začíná také první článek v nejnovějším vydání magazínu Improovio. Hned v úvodu nového čísla se věnujeme příběhu Tomáše Bati a zaměřujeme se především na jeho začátky. Je to období, během kterého vznikala jeho geniální podnikatelská mysl.

Jeden z hlavních důvodů, proč se rád potkávám s úspěšnými lidmi, jsou zkušenosti, které díky tomu mohu získat. Dříve, před rozvojem internetu a technologií, jsme měli omezené možnosti, co se získávání těchto zkušeností týká. Naštěstí dnes už máme možnosti prakticky neomezené a navíc si ještě můžeme vybírat, jaké informace pustíme do naší mysli. V předchozí epizodě Myšlením na vrchol jsem se potkal s Petrem Zelíkem, majitelem společnosti Oxalis. Petr se v rozhovoru podělil o...

Představte si, že máte sen. Rozhodnete se za ním vydat. Stoprocentně se na něj koncentrovat. Vsadíte všechno na jednu kartu. Opustíte vysokou zaměstnaneckou pozici. Obětujete všechny úspory. Pracně roztlačíte káru až na pokraj úspěchu. A pak... ...zjistíte, že veškeré vaše know-how dostala konkurence. I s člověkem, na kterého jste nejvíce spoléhali.  Přeběhl. Cestou sebral, co mohl. A nyní s tím, co jste vymysleli, stojí proti vám. Ví, co máte v plánu, ví, jak toho chcete dosáhnout, vidí do vašich karet. A má možná mnohem větší kapitál za zády na to, aby vás zničil.

Snad celé své dospívání jsem se trápil jednou otázku. JAK? Neustále jsem přemýšlel jak změnit svůj život. Byl jsem velmi nešťastný a natolik utopený ve vlastní sebelítosti, že jsem nebyl schopen vidět řešení, které bylo tak jasné. Pokud snad posloucháte můj podcast poprvé nebo jen krátký čas, tak možná nevíte, proč o své minulosti mluvím tak negativně. Pravidelní a dlouhodobí posluchači, ale také čtenáři seberozvojového magazínu Improovio už znají můj příběh, který bych rád v krátkosti zopakoval. 

Lidé mají takovou zvláštní vlastnost. Myslíme si, že jsme inteligentní tvorové, Víme, že se od ostatních tvorů na této planetě odlišujeme naším neokortexem, tedy šedou kůrou mozkovou, kde sídlí zdroj našeho racionálního uvažování. Víme, že díky této části mozku můžeme racionálně uvažovat. Neokortex je zdrojem naší inteligence, a protože víme, že na rozdíl od jiných zvířat jsme obdařeni touto mimořádnou částí našeho mozku, tak ji upřednostňujeme nade vše ostatní, což má i důsledek na naše chování, respektive na naše uvažování.

Bohatý a šťastný život je volba každého z nás. Rozumím, že pokud se někdo dostane do špatné životní situace, pokud se někomu dlouhodobě nedaří prorazit a uspět, tak není jednoduché takové větě uvěřit. V první fázi je vůbec připustit, že by to tak mohlo být. Ve druhé fázi v to skutečně věřit a ve třetí fázi se pro takový život rozhodnout. Ano, čtete správně. Říkám, že je potřeba se dokázat rozhodnout, protože, zkrátka a dobře jen věřit v lepší život prostě nestačí. A víte, podle čeho poznáte, že už jste udělali to správné rozhodnutí?

Pamatuji si, když byly naše děti ještě velmi malé a my jsme šli někde v lese na procházku. Naši kluci byli vždy takoví neposedové, pořád někde lezli po stromech, skákali v potoce a bylo téměř pravidlem mít s sebou buď dostatek náhradního oblečení, když se vymáchali v kaluži, nebo být alespoň nablízku autu. Když byly naše děti ještě dost malé a vylezly někam na mez nebo malý strom a já jsem roztáhl ruce, tak je stačilo jen pobídnout gesty, aby se pustily nebo mi skočily do náruče...

Zažíváme-li v životě nějaké nezdary a prohry, tak to zpravidla s sebou nese i negativní emoce. Když sportovec prohraje zápas, těžko z toho může mít radost, stejně tak když se obchodníkovi dlouho nedaří uzavřít nějaký obchod, když se nám v práci nedaří dotáhnout žádný projekt, a stejně tak když v osobním životě nejsme schopni vytrvat v žádném dlouhodobém vztahu. A čím častěji v našich životech prožíváme negativní emoce, tím větší negativní dopad to má na naše sebevědomí. Jenže jak si udržet zdravou míru vlastního sebevědomí, když se nám nic nedaří? I s touto otázku se snažím společně s dalšími autory osobního rozvoje pomáhat čtenářům tištěného magazínu Improovio.