Business Leaders

Celý rok publikuji podcast Myšlením na vrchol, abych svým posluchačům přinesl trochu té inspirace pro lepší život. Díky tvorbě podcastu jsem poznal desítky inspirativních lidí, četl stovky příběhů od posluchačů a díky podcastu vznikl také nový, unikátní koncept seberozvojového magazínu Improovio. Adventní čas se chýlí ke konci a mnoho z nás se těší na čas strávený s rodinou. Vánoce jsou pro mnohé časem pohádek. Proto jsem pro své posluchače, ale i čtenáře webu, připravil sérii šesti podcastů, která je provede vánočním příběhem. Věřím, že i tato seberozvojová pohádka vás bude svým příběhem inspirovat k lepšímu životu. Dnes si v prvním díle představíme hlavní postavu celého příběhu – podnikatele Radima a jeho království.

Už při práci na vysokých manažerských pozicích se Miloslav Laštovička zajímal o čínskou medicínu. Jeho koníček jej dovedl k objevení zcela nových pojmů, jako je koji, miso, misokoji, umami a další. A tento svět, který je i dnes pro mnohé lidi v Česku ještě naprosto neznámý, se stal pro Miloslava jednou velkou vášní. Na cestě potkal Honzu Kaberleho, se kterým dnes podniká, a společně v Hořovicích pěstují plíseň koji, základní prvek jejich produktového portfolia na e-shopu kojibakers.cz. Čtenáři seberozvojového magazínu Improovio už vědí, že když je člověk ve své vášni dostatečně vytrvalý, tak úspěch na sebe nenechá dlouho čekat. A podobně je to v případě Miloslava Laštovičky

„A není to náhodou práce? Tak to já, bohužel, nesmím,“ říkal posmutněle mladý loupežník Lotrando ve známé české pohádce. Kdo tuto pohádku viděl, tak jistě ví, že přes slib, který dal mladý loupežník svému otci na smrtelné posteli, se nedokázal práci ubránit, protože mu přinesla pocit štěstí. A jako malá odměna – práce dovedla mladého Lotranda až za svou láskou.

Člověk pozná v práci různé kolegy a různé nadřízené. Na některé rád zapomene a na druhé zase vzpomíná celý život. Věřím, že až si poslechnete dnešní rozhovor v podcastu Myšlením na vrchol nebo si jako čtenář přečte článek v tištěném magazínu Improovio od Jirky Halouska, CEO společnosti IRESOFT, tak budete chtít šéfa, jako je právě Jirka. Nebo možná získáte chuť se sami takovým šéfem stát. Už fakt, že Jirka definuje zkratku CEO jako Chief Enthusiasm Officer naznačuje, že to nebude obyčejný manažer. I když sám přiznává, že jím dlouho byl. Podnikatel Jirka Halousek žije v podstatě celý profesní život IRESOFTem – firmou, která se stala jeho druhým domovem. Ve své firmě ale nemá jen zaměstnance. Našel v ní lidi, kteří se stali jeho přáteli, a společně s nimi tvoří produkty, které jim dávají smysl. Zejména se jedná o docházkové systémy pro firmy a softwarové systémy pro sociální služby.

Emoce, nebo rozum? Pokud chce člověk dosáhnout lepšího života, čím se má řídit? Který hlas má poslouchat? Hlas svého srdce, nebo hlas své mysli? Asi většina lidí řekne něco ve smyslu: „Vždy poslouchej hlas svého srdce, protože jen tento hlas tě vede správným směrem.“ Tohle je ale spíš jen motivační klišé. Pod hlasem srdce většinou vnímáme naše pocity a emoce. Ale ve skutečnosti ten, kdo se v životě řídí jenom emocemi, bez špetky rozumu, přestává být tvůrcem svého života. Hlas srdce nám totiž nedává jen hezké a příjemné pocity. Jsou tu také obavy, hněv nebo strach, ale samozřejmě i láska a štěstí.

Kolikrát se vám už v životě stalo, že jste se rozhodli jít za nějakým konkrétním cílem, ale po čase jste zjistili, že děláte něco úplně jiného? Sám si vybavuji mnoho takových situací ve svém životě. Hubnout jsem se snažil snad celý život. Začít se lépe stravovat a více sportovat. Když se člověk rozhodne v životě něco změnit, tak v ten okamžik rozhodnutí je většinou plný energie, protože ho pohání nadšení a touha. Jak ale časem najedeme zpět do stereotypu všedních dnů, jako bychom na všechny naše přání, sny a touhy zapomněli. Jako bychom se nikdy pro žádnou změnu nerozhodli. Podcastem Myšlením na vrchol se snažím hlavně inspirovat k životní změně, ale v seberozvojovém magazínu Improovio už společně pracujeme na konkrétních krocích.

Po několikanásobném odkládání se nám podařilo konečně uskutečnit 3. ročník konference Tajemství obchodu. I přes všechna různá omezení a restrikce dorazilo 16. listopadu do hotelu Olšanka v Praze okolo dvou stovek lidí. V den, kdy publikuji tento podcast, je to už pár týdnů, co konference proběhla, a já stále ještě čerpám energii nejen z celého dne, ale především z osobních setkání s několika posluchači mého podcastu a čtenáři magazínu Improovio. Potřást si osobně rukou, prohodit pár slov a získat další zpětnou vazbu bylo i pro mě velkým zážitkem.

Znáte ten pocit, když člověk po něčem touží tak moc, že není schopen přestat, dokud nedosáhne svého cíle? Je to pocit, když v sobě zažehneme plamen neutuchající touhy a současně uvěříme ve své vlastní schopnosti. Jakmile se nám podaří kombinovat tyto dva základní aspekty úspěchu a k nim získáme i potřebné schopnosti, tak snad můžeme získat pocit, že už nás na cestě za úspěchem nic neohrozí. Jenže někdy je naše touha po úspěchu tak silná, že se stane až oslepující. V tu chvíli přestáváme být obezřetní a pozorní. Myslíme jen na jeden cíl a nejsme ochotni přestat, dokud cíle nedosáhneme. Z jedné strany si možná říkáte, že je to přesně to, čeho člověk potřebuje dosáhnout, aby změnil svůj život, ale z druhé strany to stejně tak může být důvodem neúspěchu. 

Pokud se chceme pro něco v životě opravdu nadchnout, musíme pro to zapálit vášeň v našem srdci. Samozřejmě že jsme někdy postaveni před nějakou práci nebo úkol, ze kterých nejsme nadšení, které nás nebaví. Občas je ale dobré dát něčemu alespoň malou šanci, než k tomu začneme přistupovat s odporem. Sami pak můžeme být překvapení krásou, jíž jsme přehlíželi, a příležitostmi, které se nám nabízejí. Své o tom ví i Petr Jan Juračka, český fotograf, vědec-hydrobiolog na Karlově univerzitě v Praze, ale také cestovatel, horolezec a spisovatel. 

Hosté, se kterými se setkávám při natáčení podcastu Myšlením na vrchol, a osobnosti, jejichž příběhy inspirujeme k růstu čtenáře seberozvojového magazínu Improovio, mají vesměs jednu věc společnou. Všiml jsem si, že je vlastně jedno, zda se potkám s podnikatelem, manažerem, sportovcem, umělcem, řemeslníkem nebo kýmkoliv jiným. Všechny tyto osobnosti, které dokázaly uspět ve svém oboru, spojuje jedna věc. Nadšení. 

„Začínal jsem v Ostravě jako popelář. I v této práci jsem byl šťastný, stejně jako později, když jsem dělal skladníka v Anglii, proto vím, že i skladník může milovat svou práci,“ zmiňoval v rozhovoru pro podcast Myšlením na vrchol Martin Komárek, který se z popeláře vypracoval až na manažera logistiky společnosti Sportisimo. Než se však Martin dokázal vyšplhat až na svůj současný kariérní vrchol, muselo se odehrát ještě mnoho věcí. A já věřím, že myšlenky Martina Komárka budou inspirací nejen pro pravidelné posluchače podcastu, ale také čtenáře magazínu Improovio. 

„Podnikání vnímám obecně jako nástroj, prostřednictvím kterého má člověk možnost změnit svět. Je ale podstatné si uvědomit, že aby tohle člověk dokázal, musí nejprve začít měnit sám sebe. V lidské historii najdeme stovky příběhů lidí, kteří to dokázali, a všechny tyto příběhy mají jedno společné. Lidé, kteří dokázali změnit svět, začali vždy u sebe. Oni nehledali změnu někde venku, ale naopak měli natolik velkou vnitřní sílu, že dokázali změnit sami sebe. Až potom mohli změnit svět kolem.“ Těmito slovy začíná Honza Jírovec své vyprávění, když jsem se s ním potkal v první polovině letošního roku, abychom udělali rozhovor do druhého vydání seberozvojového magazínu Improovio.  Honza byl ale také jedním z prvních hostů Myšlením na vrchol, takže věrní posluchači neslyší toto jméno poprvé. Pokud byste si chtěli náš rozhovor připomenout, stačí si vyhledat ve své aplikaci epizodu s číslem 157 nebo navštívit náš web a prokliknout se na rozhovor přímo zde.

Jedním z témat, o kterých jsem si povídal s hostem minulého podcastu, Evou Čejkovou, byla změna. Schopná podnikatelka, která vybudovala mediální agenturu, komunitu Ženy s.r.o. a mimo jiné také buduje s Heurekou technologický startup testuj.to, sama v rozhovoru zmínila, že obecně nemá ze změny strach, ale potřebuje mít pevnou půdu pod nohama. Respektive Eva zmínila, že potřebuje vědět, co bude po změně následovat, aby se pro ni byla schopna rozhodnout. 

„Baví mě ženy, které jsou ochotné sdílet své zkušenosti, nebojí se hledat nové cesty, za všech okolností zůstávají ženami a respektují muže. Se spoustou takových žen spolupracuji na řadě zajímavých projektů, díky kterým dnes společně posouváme naši společnost a děláme ji lepší. Jsem testerka všech rolí života ženy – matka, podnikavá žena, moderátorka a žena, která věří ve spolupráci, sdílení a synergii.“ Těmito slovy o sobě mluví podnikatelka Eva Čejková. K podnikání se dostala již jako mladá žena, sbírající zkušenosti v médiích.

Dobrá kniha nebo jakékoliv jiné kvalitní čtení je dárek, který mi vždy udělá radost. Když od někoho nějakou knihu dostanu, mám většinou jedno skromné přání. Aby mi darující v knize zanechal věnování. Díky tomu si potom pamatuji, od koho jsem knihu dostal, a když je v knize nějaká informace, jež mě jakýmkoliv způsobem inspirovala nebo mi pomohla k lepšímu životu, tak vím, na koho si vzpomenout a komu za knihu poděkovat. 

A je to tady znovu. Je tu advent. Vánoce už klepou na dveře a všichni si můžeme užít svátky klidu a míru. Opravdu jsou ale ještě Vánoce svátky klidu a míru? Není to spíš jedno z nejnáročnějších období v roce? Nevím, jak to vidíte vy, ale já mám pocit, že to opravdu hezké, co se mi na Vánocích líbí už od dětství, se tak nějak ze společnosti vytrácí. Mám pocit, že jakmile začne čas adventu, tak lidi začnou tak nějak bláznit. Prosinec se díky vánočním svátkům stal nejkratším měsícem v roce. Tento měsíc pro mnoho lidí nekončí posledním dne měsíce, ale nejpozději o sedm dní dřív. Do Štědrého dne bychom měli ideálně stihnout všechny termíny v práci, doma všechno naklidit a hlavně nakoupit včas všechny dárky. Jako by to bylo to jediné, na čem nám záleží. Užít si poslední týden v roce v klidu, nemyslet na práci a ukázat celé rodině, jak umíme být štědří. Opravdu ale musíme být štědří jenom ve Štědrý den? 

„Když nebudeme ovládat sami sebe, bude nás ovládat někdo či něco jiného.“ Toto je myšlenka, kterou cituji ze článku Petra Pachera v aktuálním vydání magazínu Improovio. Petr je jedním ze spoluautorů magazínu, je psychologem a hlavním představitelem Univerzity aplikovaného managementu. Ve svém článku ve zmíněném Improoviu se Petr zabývá tématem sebeovládání, disciplína a zodpovědnost. Možná že pravidelné posluchače podcastu a čtenáře magazínu již napadá otázka, jak tato témata souvisejí s osvojováním si nových návyků, protože právě ty jsou hlavním tématem aktuálního čísla.

Věřím, že to znáte také. Začtete se do nějaké seberozvojové knihy a dozvíte se informaci, která naplno rezonuje s vaší touhou po životní zlepšení. Říkáte si například: „No jasně, tohle mi v životě pomůže, tím se bude řídit.“ Nebo dojdete k tzv. aha-momentu. Uvědomíte si, co už léta děláte v životě špatně a čeho se můžete zbavit. Já sám jsem takových chvil při čtení seberozvojových knih zažil několik. A vždy, když jsem se dozvěděl nějakou podobnou informaci nebo si přečetl inspirativní příběh, jsem měl většinou strašnou chuť začít se hned všemi těmi radami, tipy a zkušenostmi druhých řídit...

Sedí muž v kavárně, popíjí kávu, když v tu chvíli do kavárny vstoupí jeden z jeho nejoblíbenějších umělců. Samotný Pablo Picasso. Muž neudrží své nadšení a odhodlá se mistra oslovit. „Dobrý den, mistře, nezlobte se, že vás takto obtěžuji. Vím, jak je to nevhodné. Nicméně bych vám rád řekl, že moc obdivuji vaši tvorbu. Mám již doma několik vašich obrazů, a proto bych si vás dovolil obtěžovat a zeptat se, zda byste byl ochoten vytvořit i jeden autentický obraz jen pro mě.“...

Možná to znáte taky. Ráno brzo vstávat, vypravit děti do školy a školky, stihnout v práci ranní poradu, dotáhnout všechny termíny včas tak, aby byl šéf spokojený a neměl zbytečné otázky. Čas během dne letí jako voda, než se člověk rozkouká, už je večer, a kouká, aby byl včas doma, stihl připravit něco k večeři, strávit nějaký ten čas s rodinou a do toho všeho si ještě udělat čas sám na sebe, na přátele a na koníčky. Člověk se tak snadno dostane do podobného krysího závodu plného povinností a úkolů, které prostě udělat musí. Na konci dne je tak rád, když si může odpočinout u nějakého jednoduchého seriálu a na nic nemyslet.