Vltava

Wilsonová byla známá svou hlubokou empatií a snahou zachytit důstojnost každého prostředí, včetně těch sociálně vyloučených, na její tvorbu působilo prostředí československého undergroundu i silné vazby na Křižovnickou školu čistého humoru bez vtipu. Jejím životem i nelehkou dobou provádí v ArtCafé kurátor Jan Mlčoch, historička umění Marie Klimešová a novinář Karel Oujezdský. Moderuje Agáta Hrnčířová. Repríza z 6. prosince 2024.

Jak se dívá na svět pilot vojenského dronu? To přibližuje krátký experimentální film režisérů Andrana Abramjana a Jana Hofmana Polní lékař aneb Pravidla styku s místními e-dívkami. Snímek uhranul dramaturgy několika světových festivalů, aktuálně cestuje do Rotterdamu a Clermont-Ferrand.

Za své bohatství vděčil kupónové privatizaci, která odstartovala jeho raketový vzestup. Havárie helikoptéry pak přivodila jeho tragický pád. Osud miliardáře Petra Kellnera si vzala pod drobnohled nová autorská inscenace Petra Erbese a Borise Jedináka. Národní divadlo přemýšlí o fenoménu Privatizace ve stejnojmenné inscenaci nasazené na Novou scénu.

Padesátiny slaví výstavou Tlaková vlna ve Vile Pellé. „Vlny jsou otisky událostí, kterými jsme zahlceni,“ říká ve Vizitce. Od dětství ho zajímaly životy umělců, jejichž tvorba překračovala hranice uměleckých oborů a i on sám je dnes překračuje. Jak ho ovlivnila multidisciplinarita v ulicích jeho rodného Havířova? A kdy je to, co tvoří, umění a kdy zboží? Ptá se Karolína Koubová.

Ta výstava se jmenuje Ruiny a prezentuje prostě – ruiny. Mistrovsky nasnímané na panoramatických černobílých fotografiích, jejichž autor je věhlasný Josef Koudelka, a nainstalované do pražského Uměleckoprůmyslového musea tak, aby výsledek vyvolával dojem, že návštěvník prochází nejen kolem torz antických chrámů, divadel, tržišť a viaduktů, ale že se rozvalinami přímo proplétá.

Saša Michailidis se ptá muzikoložky a členky Pracovní skupiny pro přípravu koncepce národního zvukového centra Ivy Horové, muzikologa Michala Hory z Národní knihovny a ředitele společnosti ArcoDiva, bývalého šéfa Supraphonu Jiřího Štilce. Nadnárodní vydavatelství Sony Music Entertainment koupilo Supraphon. Vyvstaly pochybnosti, co teď bude s rozsáhlým katalogem českého hudebního vydavatelství. A proč vůbec ještě nemáme národní zvukový archiv?

Žurnalistika dnes podle něj inklinuje k názorové novinářské práci. „Uvízl jsem ve staré době, chci přinášet svědectví a informace. Názor ať si udělá člověk sám,“ říká ve Vizitce. Zjednodušený pohled na historii vede, jak říká, i ke zjednodušenému pohledu na izraelsko-palestinský konflikt. Kde začíná a končí Blízký východ? A může v něm kultura pomoci znesvářené strany usmířit? Ptá se Ondřej Cihlář.

Nizozemský lékař a upírobijec Van Helsing prohrál boj s hrabětem Drákulou. Prohrál ho na celé čáře. Drákula a jiní jemu podobní přežívají staletí. Na konci 19. století nám Bram Stoker ukradl vampýra, naše slovanské mytologické strašidlo, zobrazované jako chlupatá, zubatá létavá potvora, anebo jako nehmotná bytost proměňující se dle potřeby ve zvířata i lidi.

Saša Michailidis se ptá publicistky a dramaturgyně festivalu Serial Killer Táni Zabloudilové a filmové kritičky iROZHLASu Kristiny Roháčkové. Tvorba pro televize a VOD platformy postupně mění kategorie Českých lvů i Cen české filmové kritiky. V nominacích letos boduje řada projektů, např. Metoda Markovič: Hojer, Smysl pro tumor, Vlastně se nic nestalo, Dcera národa či Dobré ráno, Brno! Kam se posouvá současná tuzemská seriálová tvorba?

Co dělají básníci ve válce? Píšou reportáže – odpovídá ukrajinský spisovatel Myroslav Lajuk. Jak zachytit realitu, která je příliš hrozná na to, aby byla uvěřitelná? Jak uchopit vojenskou každodennost i všední život pod palbou?

Právě jí vychází třetí román – tentokrát milostný – Okno na západ z dob dodýchávajícího socialistického Československa, v němž si zkusila napsat i mužskou postavu. „Miluju texty, kde se něco nového dozvídám. Sama didakticky přecpávám své texty fakty,“ říká ve Vizitce. Není někdy přehlcena slovy? A jak složité je živit se jako spisovatel? Ptá se Karolína Koubová.

Dvacet let po předčasném odchodu Zuzany Navarové se k jejímu odkazu hlásí řada hudebnic a hudebníků, kteří se inspirují jejím stylem, tématy a přístupem k hudební tvorbě. „Když jsme připravovali album Zelená oblaka, růžové stromy, tak jsem postupně objevovala a zjišťovala, co Zuzana všechno dokázala sdělit a jakým způsobem vetkala ten silný obsah do takové krásné poezie, která má určitý nadhled,“ svěřila se v ArtCafé hudebnice Marie Puttnerová.

„Pamatuješ, jak jsme společně byli na dovolené, pokazili jsme gramofon a tys ho nechal opravit?“ ptali se mě nedávno známí. Matně jsem tušil, oč běží, událost se stala zkraje 90. let. Uvědomil jsem si díky tomu, že paměť, ani ta osobní, není čistě privátní věc, že naopak druzí často mají klíče k naší vlastní minulosti. Co jsme popřeli, vytěsnili, nebo prostě jen zapomněli, si nejspíš o nás pamatují druzí.

Saša Michailidis se ptá předsedy Asociace českých herních vývojářů Pavla Baráka a projektového ředitele nezávislé společnosti Charles Games Lukáše Kolka. Novela zákona o audiovizi, která platí od ledna, umožní podporu gamingu, tedy videoherního průmyslu. Jedná se o první ucelenou podporu tohoto oboru v Česku. Na jaké tvůrce her bude cílit? Na všechny hry, i ty mezinárodně konkurenceschopné? Nebo jen např. na vzdělávací?

Vltava dnes večer uvede premiéru nové rozhlasové hry, ve které hraje hlavní roli spásonosné i zhoubné radium. Autorka hry Zářivé dítě Eva Blechová v ní pojednala příběh vzestupu a pádu chemického prvku radium. Téma ale nechtěla uchopit jako tradiční životopisné drama o jeho objevitelce Marii Curie. Jak dilema řeší?

Na svoje herce nedá dopustit. Nejvíc času zabere skládat jejich kalendáře. Herectví je podle ní náročná profese plná celoživotních nejistot, a tak je ráda, že herecké školy už nabízí i vzdělání v praktických věcech. Sama hercům pomáhá například se smlouvami nebo se sebepropagací. Kde se u nás bere přebytek herců? A jak se pozná ten dobrý? Ptá se Ondřej Cihlář.

Centrum současného umění DOX uvádí výstavu Marka Škubala. Jde o tvorbu tohoto sochaře a kreslíře z posledních čtyř let a většina děl je vystavených poprvé. Uvidíte kresby, sochy a plastiky s oblíbenými tématy tohoto umělce – tedy lebkami, keramickými posmrtnými maskami a akvarely s tématem smrti a spánku a mýtickými postavami. Výstava je nazvaná Promentheus po monumentální soše, kterou spatříte na samotném konci. Na místě natáčela Zuzana Filípková.

Zimní čas přináší mlhy. Ty v horách jsou někdy tak husté, že když člověk kráčí sněhem po louce, nevidí doslova nic, žádné záchytné body. Mám takové chvíle ráda. Protože toto bílo je zároveň přeci jen něčeho plné. Nedávno ve mně – asi trochu nepravděpodobně – mlha vyvolala vzpomínky na fresky v severní Itálii. Přesněji řečeno, díky ní jsem se uprostřed fresek ocitla.

Co mají společného knihy Dva divoši, Neplač, muchomůrko? a Čarodějův klobouk? Ovlivnily ilustrátory Pavla Čecha a Martinu Trchovou a knižní redaktorku Pavlu Nejedlou. Hana Slívová s nimi rozebrala specifika ilustrací pro děti. Pavla Nejedlá nechala nahlédnout do procesu párování autorů textů a obrázků, Pavel Čech popsal, proč už pracuje v podstatě jen na svých knihách, a Martina Trchová přidala písně ze své nové desky. Repríza z 26. listopadu 2024.

Saša Michailidis se ptá hudebního pedagoga DAMU, skladatele scénické hudby Vratislava Šrámka a světelné designérky, pedagožky Pavly Beranové. Na DAMU bude možné studovat světelný a audiovizuální design pro živá umění, do 15. března se můžete přihlásit k přijímacím zkouškám. Co bude součástí nového programu? Jaká je úloha světelného a zvukového designu v dnešním umění? Repríza ze 7. 11. 2024.